Detaily titulu

Nakladatelství:	Host
ISBN	8086055272
Počet stran	58
Dostupné od	1. 1. 1999
Médium
Vazba

Žánry

Anotace

Zřetelným znakem Kaprálových básní se staly rýmované daktylotrochejské čtyřveršové strofy, důraz na rytmus a zvukomalbu. Pro Kaprálovu poezii je charakteristický filigránský způsob práce s jazykem, podobně jako např. Skácel navrací do slovní zásoby poezie archaická a pozapomenutá slova, jazykové archetypy, které se stávají nositeli sémantického kódu odkazujícími k minulosti a zděděné zkušenosti. Na rozdíl od Skácela se však nespoléhá na jejich prostou přítomnost v textu, ale obkružuje je ještě dalšími významy konotovanými textem, takže se stávají součástí složitě tkané tapiserie básně, v níž se setkávají „historické“ básnické prostředky s empirií básníka konce dvacátého století. Kaprálova poezie nezastírá inspiraci poezií barokní, s důrazem na metaforiku a symboliku. Barokní je rovněž permanentní napětí mezi konkrétním a abstraktním. Všední děje se dostávají do kontaktu s věčnou pamětí lidského rodu, v níž se prolíná tradice křesťanství i judaismu. Můžeme ji vnímat jako prodloužení Bridelovy otázky Co bůh, člověk?, a její stvrzení v nové historické situaci. K základním poetickým prostředkům patří rovněž anakolut, asonance a inverze, které, spolu se zmíněnými motivy, nezřídka propůjčují Kaprálovým textům nádech starozákonních litanií. Přísná forma veršů stojí v příkrém rozporu s obsahem básní, v nichž nic není hotového, vše je teprve znovu ověřováno, zkoumáno a uváděno do souvislostí. Čas (zneklidňující disharmonie plynoucí z tohoto nadčasového propojení věcí a dějů) se tak stává jedním z ústředních motivů veršů.